Ekonómia establišmentu

„Úlohou pseudovedeckej ekonómie establišmentu, dokonca väčšou než robiť prognózy pre vládnucu triedu, je klamať a pliesť ovládanú vrstvu v tom, kam smeruje jej majetok a ako sa s ním nakladá.“

- Samuel Edward Konkin III: „New Libertarian Manifesto“

„A čo robíš ty?“ argument

Tradičná námietka spochybňovačov slobodnej spoločnosti: „A čo chudobní (sociálne odkázaní) ľudia? Nebude tu žiaden sociálny štát, ľudia budú umierať na ulici...!“ A vy odbehnete, začnete rešeršovať, citovať zdroje, zahrniete dotyčného štatistickými a historickými príkladmi. To nie je úplne zlý postup, ale uprostred vášnivej debaty existuje lepšie a údernejšie riešenie. 

Stefan Molyneux navrhuje toto:
Vy: „Oooo, takže ty sa naozaj zaujímaš o chudobných?“
On: „Áno, a preto nemôžeme mať slobodnú spoločnosť.“
Vy: „A čo robíš ty pre takýchto ľudí so svojím časom, energiou a zdrojmi?“

A môžu existovať tri odpovede (prípadne štvrtá):
1, „Darujem sto dolárov ročne organizácii im pomáhajúcej, posielam staré šatstvo...“ A vymenuje vám niekoľko ďalších činov, ako pomohol chudobným. 
Vy môžete povedať to isté. A ak ste dvaja v miestnosti, potom tu máme 100% ľudí pomáhajúcich chudobným. To je spôsob, ako bude v slobodnej spoločnosti o nich postarané. 

2, „Nerobím nič pre nich, buaaahahaaaa...“
Vy: „No ale vravel si, že ťa trápi osud chudobných, a nepomáhaš im?“

3, „Platím dane, z ktorých štát pomáha chudobným. Verím, že vláda sa o nich má postarať.“ 
Vy: „Aha, takže ak si šťastný, že 10 % z príjmu dáš chudobným v neslobodnej spoločnosti, rád im venuješ takúto čiastku aj v slobodnej.“ 

A môže sa vyskytnúť aj štvrtá: „Áno, veľmi rád pomôžem chudobným, ale budem to robiť, len ak všetci tak budú nútení robiť.“ 
Vy môžete reagovať: „Aj v súčasnom systéme existuje veľa ľudí, ktorí neplatia dane a nepomáhajú chudobným. Máme tu napríklad dôchodcov, deti, kriminálnikov.“
Alebo: „Touto logikou by v podstate neexistovali náboženské organizácie. Pretože kresťania vedia, že nie všetci sú kresťania. Rovnako tak moslimovia.“
Prípadne: „Pozri, existujú ľudia, ktorí hrdúsia mačky. Takže pokiaľ tu takíto budú, nebudem sa o mačky starať.“ Toto by ste samozrejme nepovedali, pretože máte nejakú osobnú integritu, ktorá umožňuje konať správne a morálne, bez ohľadu na to, čo tvrdí väčšina. 

Ako vždy, veľmi zábavno-náučné video.  

Pchaaa! Že verejný statok!?

I ta nejpovrchnější analýza by nemohla než ukázat, že použití domnělého
kritéria nevylučitelnosti by nás namísto rozumného řešení spíše přivedlo do hlubokých
problémů. I když se přinejmenším na první pohled zdá, že některé ze statků
a služeb poskytovaných státem by skutečně mohly být kandidáty na veřejné statky,
určitě není zjevné, kolik z oněch statků a služeb skutečně poskytovaných státem by
mohlo pod hlavičku veřejných statků spadat. Železnice, poštovní služby, telefonování,
ulice a podobné se zdají být statky, jejichž užívání může být omezeno na osoby,
které je skutečně financují, a jeví se tedy jako soukromé statky. A zdá se, že to samé
platí i pro mnoho aspektů mnoharozměrného statku bezpečnost: vše, na co by mohlo
být sjednáno pojištění, by se nutně zařadilo mezi soukromé statky. Toto ale není
dostačující. Stejně jako se mnoho státem poskytovaných statků jeví být soukromými
statky, mnoho soukromě poskytovaných statků zdánlivě spadá do kategorie veřejného
statku. 

Moji sousedé by zjevně měli užitek z mojí pěstěné růžové zahrady – mohli by
si užívat pohled na ni, aniž by mi kdy pomohli se zahradničením. To samé platí pro
různá vylepšení, která bych mohl provést na svém pozemku a která by zároveň zvýšila
hodnotu sousedních pozemků. Z produkce pouličního hudebníka mohou mít užitek
i lidé, kteří nehodí peníze do jeho klobouku. Z mého deodorantu profitují i spolucestující
v autobuse, kteří mi nepomohli jej koupit. A kdokoli, kdo mě kdy potká, bude mít
užitek z mých snah, podstoupených bez jeho finanční podpory, udělat ze sebe toho
nejúžasnějšího člověka. Musí tedy všechny tyto růžové zahrady, vylepšení nemovitostí,
pouliční hudba, deodoranty a zdokonalování osobnosti, jelikož se zjevně zdají
mít vlastnosti veřejných statků, být poskytovány státem nebo se státní podporou?

Jak ukazují tyto příklady soukromě poskytovaných veřejných statků, teze teoretiků
veřejných statků, že veřejné statky nemohou být produkovány soukromě, ale
vyžadují státní zásah, má závažné chyby. Zjevně je mohou poskytovat i trhy. Historické
důkazy nám kromě toho ukazují, že všechny takzvané veřejné statky, které
dnes poskytují státy, byly někdy v minulosti poskytovány soukromými podnikateli,
nebo tak jsou v té či oné zemi poskytovány i dnes. Například poštovní služby byly
dříve soukromé téměř všude; ulice byly financovány soukromě a dodnes v některých
případech jsou; dokonce ony milované majáky byly původně výsledkem soukromého
podnikání;109 existují privátní policejní sbory, detektivové a rozhodci; a pomoc nemocným,
chudým, starým, sirotkům a vdovám je tradičně věcí soukromých charitativních
organizací. Tedy tvrzení, že takové věci nemůže poskytnout čistě tržní systém,
je stokrát vyvráceno zkušeností.


„Hoppe je v dnešní době ojedinělým intelektuálním zjevem. Své texty na rozdíl od většiny současných autorů neadresuje uzavřené skupině expertů, kteří za zdmi výzkumných ústavů spekulují o tom, jak by se choval svět, kdyby odpovídal jejich modelům. Hoppe se pokouší oslovovat ty, kteří mají touhu po porozumění světu, který nás obklopuje. Jeho texty nepředpokládají čtenářovu hlubokou znalost aktuálních problémů ekonomie či politické filosofie, vyžadují pouze soustředění, trpělivost a zdravý rozum.“

A majú ho aj v Artfore.

Alongside Night – povinná(?) kniha pre libertariánov

Americká vláda je na kolenách. Peniaze sú bezcenným artiklom, „klasický oficiálny“ trh kolabuje, podniky krachujú. Podnikatelia na „čiernom“ trhu používajú počítačové šifrovanie pri prevádzkovaní svojich trúfalých firiem, ktoré ani totalitná kontrola nezastaví. Súkromná žoldnierska armáda s úspechom čelí protiútokom FBI. 

Autor knihy „Alongside Night“ J. Neil Schulman v knihe ukazuje, ako by veci mohli vyzerať v budúcnosti a čo musíme robiť, ak (ne)chceme, aby tak (ne)bolo. V roku 1976 23-ročný libertarián zlúčil v knihe nové smery „countereconomics“ a ekonomickej filozofie agorizmu. Výsledkom je podľa viacerých najlepší libertariánsky román od čias Randovej diela „Atlas Shrugged“ (pre mňa asi najlepší, keďže Ayn som pre mohutný počet strán nebol schopný dočítať). Filmový scenár by už mal byť pripravený.  

Ešte pár citátov autora z doslovu:

„Väčšina ľudí, ktorí sú konfrontovaní s libertariánmi, nerozumejú všetkým našim fantastickým teóriam. Jediné, čo ich zaujíma je, či sme dôveryhodní. Nezaujíma ich počúvanie o tom, akí sme dokonalí a aké ohromné sú naše myšlienky. Toho majú už po krk od komunistov, socialistov, utopistov, technokratov a fašistov. A všetci z nich mali odpoveď, len to nikdy nefungovalo. Nezáleží na tom, že to, o čom my hovoríme, by fungovalo. Zatiaľ sme to nedokázali a preto sme v rovnakej situácii ako všetci títo ostatní. A nevravte mi, že naše myšlienky sú historicky zjavne evidentné. Ak by boli, tak dnes žijeme v libertariánskom svete.“ 

„Mohutné duby vyrastajú z malých semiačok. Literatúra slobody obsahuje semienka nášho oslobodenia. Boj za oslobodenie ľudskej rasy nebude vyhratý len s pomocou zbraní. Tie môžu zabíjať len ľudí, nie myšlienky. Vojnu možno tiež vyhrať s ideami. Zlá myšlienka nás zotročuje: ľudia nemôžu veriť jeden druhému. Správna myšlienka nás oslobodzuje: ak si nezačneme veriť navzájom, nikto iný nebude.“ 

„Libertariáni v príbehu nie sú libertariánmi, pretože chŕlia zo seba všetky teórie a vysvetľujú a navštevujú slávnostné recepcie a čítajú New Libertarian Strategy. Sú libertariánmi, lebo žijú svoje životy v súlade s libertariánskymi princípmi. Majú čo konkrétne ponúknuť: bezpečné územia, zóny voľného obchodu, komunikáciu a dopravu odolnú voči štátu, proste spôsoby pre zdolanie systému. Nie slová, ale činy. Nie sľuby, ale výsledky.“


- J. Neil Schulman

Tomáš Baťa ku kríze v roku 1932

„Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující , dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Hoci nie celkom upresnené kritérium morálnosti, nedá sa nesúhlasiť.

Čoho sa obávajú?

"Je charakteristickou črtou kríz, že z dôvodu nevyhnutne podvodnej podstaty komerčného bankového systému musí každá skutočná snaha ľudí vybrať vlastný majetok z bánk spôsobiť paniku medzi bankami aj vládou."

- Murray N. Rothbard: "America´s Great Depression"

Peter Schiff v TRENDe

„Ľudia sú vždy chamtiví. Počúvame, že za to môžu chamtivci z Wall Streetu, chamtiví realitní makléri, chamtiví spotrebitelia... No položme si otázku – prečo začali byť chamtiví všetci naraz? Prečo neboli takí chamtiví pred desiatimi, dvadsiatimi alebo tridsiatimi rokmi? Čo sa zmenilo? Zmenila sa menová politika. Zmenilo sa to, že sa tu začali rozdávať peniaze za jednopercentný úrok. Spôsobil to štát a ten istý štát sa teraz snaží z krízy vyťažiť a ešte viac si posilniť vplyv. Oni ničia naše hospodárstvo a my ich odmeňujeme tým, že im dávame väčšiu moc, s ktorou môžu narobiť ešte väčšie škody.“

- Peter Schiff v rozhovore pre TREND

Pre mnohých (najmä vďaka legendárnemu videu, na ktorom sa z jeho katastrofických predpovedí mainstreamoví keynesiánski kolegovia vysmievajú) človek, ktorý ako prvý predpovedal súčasnú krízu. No je to „len“ jeden z „Rakúšanov“, ktorí na nezdravú ekonomiku založenú len na úveroch s umelo lacnými úrokmi upozorňujú už niekoľko desiatok rokov.  

Inflation is another taxation

"For government is an inherently inflationary institution, and consequently has almost always triggered, encouraged, and directed the inflationary boom. Inflation is a form of taxation, since the government can create new money out of thin air and use it to bid away resources from private individuals, who are barred by heavy penalty from similar “counterfeiting.” Inflation therefore makes a pleasant substitute for taxation for the government officials and their favored groups, and it is a subtle substitute which the general public can easily—and can be encouraged to—overlook.

The government can also pin the blame for the rising prices, which are the inevitable consequence of inflation, upon the general public or some disliked segments of the public, e.g., business, speculators, foreigners. Only the unlikely adoption of sound economic doctrine could lead the public to pin the responsibility where it belongs: on the government itself."

- America´s Great Depression (Murray N. Rothbard)

Príbeh o kríze je stále rovnaký

„Vina za veľkú hospodársku krízu musí byť nakoniec zobratá z pliec slobodnej trhovej ekonomiky a premiestnená tam, kde právom patrí: ku dverám politikov, byrokratov a množstvu „osvietených“ ekonómov. A pri akejkoľvek inej kríze, minulej alebo budúcej, je príbeh rovnaký.“  

- „America’s Great Depression“ (Murray N. Rothbard)

Kto môže za rast cien bytov? Médiá. Za pád? Médiá.

Stáva sa to zriedka, ale aj ľudia z mienkotvorného média niekedy pripustia, že pomohli živiť mýtus o donekonečna stúpajúcich cenách nehnuteľností. 

"For years and years, endless property programmes and supplements created a myth that somehow houses were a one-way bet and that debt never had to be repaid and I think we do have to think a little bit about all of that," said the BBC business editor Robert Peston. 

To na slovenskom piesočku nehrozí, len sa čudujem, že tu znepokojení chamtivci zatiaľ vo veľkom neobviňujú médiá z negatívnych správ. Ale zrejme je takýchto informácií stále málo. 

Hoppe radí ako si zažartovať s intelektuálmi

Hans-Herman Hoppe ponúka návod pre tzv. „anti-intelektuálov“ v argumentácii s etatistami:

„Assume a group of people, aware of the possibility of conflicts; and then someone proposes, as a solution to this eternal human problem, that he (someone) be made the ultimate arbiter in any such case of conflict, including those conflicts in which he is involved. I am confident that he will be considered either a joker or mentally unstable and yet this is precisely what all statists propose.“

Súkromné vlastníctvo pamiatkám prospieva

Často opakovaný mýtus, že súkromníci ničia tzv. „pamiatkové objekty“ vyvracia aj pražský pamiatkár Karel Kibic: „Stav památkové péče je u nás dnes lepší než kdy jindy. A to ze dvou důvodů. Především to, že se památky vracejí vlastníkům, to je nesmírně prospěšné. Když prostě někdo vlastní dům, má zájem, aby dobře vypadal. A na českých městech je to vidět.“

„Samozřejmě, je tu určité nebezpečí. Majitel starého domu by třeba chtěl v přízemí prostorný obchod nebo v celém domě hotel, ovšem pokud jde o něco historicky cennějšího, jsou takové plány problematické. Netvrdím tedy, že nejsou problémy, ale v zásadě je zájem vlastníka památkám prospěšný. Druhý důvod: stavební výroba je proti době před rokem 1989 daleko rozvinutější, schopná řešit památkové technické problémy a stavební kapacity jsou větší.“

Pri zosumarizovaní ostatných výčinov a myšlienkových pochodov niektorých slovenských ochrancov ruín má pán Kibic až nezvyčajne normálne a triezve zmýšľanie. Teda len čo sa vzťahu pamiatok a súkromného vlastníctva týka.

Cestujeme na Mesiac, ale nemáme dostatok bytov!

„Vo francúzskych médiach sa objavujú správy o vysokých cenách bývania. Ceny bytov sú naozaj veľmi vysoké. Aj keď dnes mi povedali, že aj ceny na Slovensku a najmä v Bratislave sú tiež značne vysoké. Ale vždy je to tak, že v hlavnom meste sú ceny vysoké kvôli dopytu a istú dobu trvá postavenie nových.

Vo Francúzsku sú ceny vysoké už dosť dlhú dobu. A čo je ešte dôležitejšie, je ich nedostatok. Ako je možné, že sme schopní cestovať na Mesiac, ale nemáme dostatok bytov? Nemáme problém s autami, paradajkami alebo niečím iným. Odpoveď znie: regulácia. Existujú dva druhy. Prvý sa týka legislatívy v oblasti rastu miest. Vo Francúzsku aj na Slovensku rozhodujú miestne úrady o tom, kde a koľko môžete stavať. Vo Francúzsku preto nebolo takmer možné stavať nové domy, byty. Jediná možnosť bola kúpiť si pozemok s nehnuteľnosťou.

Ďalším druhom je regulácia nájomného. Niektorí podnikatelia jednoducho odišli z trhu, lebo nebol profitabilný, keďže nemohli zvyšovať nájomné podľa potrieb. Potom štát stavia domy za peniaze daňových poplatníkov. Problém s bývaním je typickým príkladom tretej cesty. Máte regulácie, ktoré nefungujú. Snažíte sa to korigovať ďalšími reguláciami, ale ani tie nezaberajú. Skončíte v takej hlúpej situácii, že ste v 21. storočí a nemáte dostatok bytov pre všetkých.“

- Pierre Garello: „Tretia cesta ako slepá ulička: francúzska skúsenosť“ (v rámci prednášky Konzervatívneho inštitútu)

Magic Moments from ASC (5)

„The phenomenon of "Hollywood communists" is indeed striking....
.... First, actors had for centuries been condemned as belonging to one of the lowest social classes. Theatrical folk were kept separate from polite society. For instance, it is alleged that until well into the twentieth century, in many American cities, deceased actors could not legally be buried in church cemeteries.

Further, actors think of themselves as "avant-garde intellectuals," despite the fact that they rarely can boast of much in the way of scholarly training. Since the Left, especially in the United States, has long been successful in portraying itself as the progressive, enlightened opposition to the bigoted, priggish, witless members of the Right, actors gravitate toward the former.

Actors and playwrights are, above all, storytellers, interpreters of the human condition whose words and gestures evoke powerful emotions from their audiences. It is far easier to excite an audience with the stark drama of a poor workingman struggling to survive than it is to glory in the success of a brilliant industrialist.“

- Larry Sechrest: „The Anti-Capitalists: Barbarians at the Gate“

Magic Moments from ASC (4)

„ ... Now it is true that I would shrink the state by more than would Mises, but we have the same broad objective. I mean a totally unregulated, laissez-faire economic system, one in which property rights are sacred, where profit-seeking is seen as a noble enterprise, where money is a symbol of honorable achievement — rather than being castigated as a sordid tool used only by those sadly devoid of humane qualities.“

„In terms of concretes, by capitalism I mean an economy with no progressive taxes, no central bank, no pure paper currency, no drug prohibition, no gun prohibition, no "affirmative action" employment mandates for any ethnic group, no government-run health care, no federal departments of education, energy, labor, homeland security, health and human services, no DEA, BATFE, SEC, EPA, FTC, FDA, no minimum legal wage rates, no price controls, no tariffs, no welfare — domestic or foreign, rural or urban, for the rich or the poor. You know, a free economy!“

- Larry Sechrest: „The Anti-Capitalists: Barbarians at the Gate“

Magic Moments from ASC (3)

„Media and lots of financial market economists have so many different excuses for what´s going on. ´Subprime lender, off-balanced sheet vehicles, securitization, hedge fund´s leverage, FED´s policy of low interest rates, unreasoning fear (quote from Financial Times), bad ethics, credit crunch doesn´t really exist – it is a myth, a savings glad, it´s just an evaporation of confidence, when we bring back the confidence everything will be allright´.

These kind of things we hear day after day. But these can´t be the actual reasons for the crisis because these are the symptoms that we see. We should adress a core issue. And for that we look at DeSoto´s book „Money, Credit, Economic Cycles“. Banks are not true financial intermediaries. They create deposits and loans out of nothing as we know. That´s what market participants miss. They look just on symptoms and not on critical issue.

...Liquidity is for them the answer to anything. It can´t be about liquidity, it is a sort of characteristic. We don´t think it can be necesserally quantifiable. Liquidity means how easily you can sell good or asset. It´s a relationshisp between money and asset. ...How can liquidity expansion happen? We´ve used an austrian framework for banks. The first look is on FED and what it is doing with monetary base. There were a huge expansion of credit in last ten years.“

- Jeffrey Cleveland: „Anatomy of Financial Crisis“

Magic moments from ASC (2)

„People think individualism is a jungle. But it is not when you have a private property. If you refuse to privilege a superior knowledge, privilege point of knowing about the world to majority who know´s all. We are placed on the same foot and individualism is possible if you have such a rules and institutions that these rules produce. Otherwise individualism is not possible. I mean individualism as a social relationship. Marx thought that individualism was not possible. He spoke about individualism as a sort of jungle. But it needs a set of institutions, where we interact with the same possibilities.“

„I´d studied Becker and there is the same distance between us and Becker as between Vienna and Chicago. Without Friedman there would not be a classical liberalism in last century. Wihout Hayek we would have no improvement of liberalism that we know. I can say that without Mises there were no Hayek. Hayek enriched Mises tradition. But there is a big distance between us and the Chicago school. I think of the different significance of the ABC theory and monetarism. Monetarism is expressed poverty if you confront it to the ABC. Intellectual base of the Chicago school is positivism. We are not positivists.“


- Lorenzo Infantino: „Hayek Speaks to Europe“

Magic Moments from ASC (1)

„ ... Fannie Mae was authorized to deal with mortgages of as much as sevenhundred thousand dollars up from 400 000 dollars previously. Now people stop back for a minute. The median home price in the USA is 200 000 dollars. Why do we have dragonic taxpayer subsidised companies facilitating purchases of homes with a mortgages three times as larger? Don´t we presume that buyers of those homes are not a low-income families? ... Why does Fannie Mae advertise during the Superbowl? They do not deal with consumers. If you´ve running a business, why would you advertise to consumers if that´s not even your customer base? Clerly because of generating political sympathy.“

- Martin Fridson: „A Chronicle of Limitless Failures of Government“

200 rokov Lysandera Spoonera (1808 – 1887)

"If those persons, who fancy themselves gifted with both the power and the right to define and punish other men’s vices, would but turn their thoughts inwardly, they would probably find that they have a great work to do at home; and that, when that shall have been completed, they will be little disposed to do more towards correcting the vices of others, than simply to give to others the results of their experience and observation."

- Lysander Spooner

Lysander Spooner (1808 – 1887)

"Every man must necessarily judge and determine for himself as to what is conducive and necessary to, and what is destructive of, his own well-being; because, if he omits to perform this task for himself, nobody else can perform it for him. It is a law of Nature that to get knowledge, and to incorporate that knowledge into his own being, each individual must get it for himself. Nobody, not even his parents, can tell him the nature of fire, so that he will really know it. He must himself experiment with it, and be burnt by it, before he can know it."

 - Lysander Spooner