Zákaz fajčenia a súkromné vlastníctvo

Ešte raz k zákazu fajčenia v reštauráciach a baroch, tentoraz prostredníctvom analýzy Jiřího Schwartza ml. a Matěja Šustra z Liberálního institutu:


„Vstoupíme-li do restaurace, lehce čichem a zrakem zjistíme, zda se v ní kouří. Pokud jsme s daným stavem ovzduší v podniku spokojeni, posadíme se a využijeme jeho služeb, čímž dochází ke konkludentnímu uzavření smlouvy mezi vlastníkem restaurace a hostem. V opačném případě z restaurace odejdeme. O to silněji výše uvedené platí v situaci, kdy je hospoda zřetelně označena jako „kuřácká“.

Podnikatel otevře novou restauraci a rozhodne se, že v ní hostům povolí kouřit. Aby nekuřákům usnadnil rozhodování, zda jeho službu využijí, či nikoli, vyvěsí na dveře hospody velkou ceduli s nápisem: „VAROVÁNÍ: Zde hosté smějí kouřit. Nekuřáci svým vstupem berou na vědomí, že budou vystaveni cigaretovému dýmu, a tudíž využívají našich služeb na vlastní nebezpečí a zodpovědnost!“ Nelze tedy tvrdit, že vlastník „kuřácké“ restaurace poškozuje nekuřákovo zdraví. Korektně lze hovořit nanejvýš o nekuřákově „sebepoškození“: újmu si způsobil sám svým dobrovolným rozhodnutím, že „kuřácký“ podnik navštíví a nabízenou službu využije.

U zaměstnanců jde ve své podstatě o zcela totožnou problematiku: uzavřením pracovní smlouvy, jejímž předmětem je práce v „kuřácké hospodě“, dávají souhlas s tím, že budou při obsluhování hostů vystaveni cigaretovému dýmu.

Je tedy majitel, jenž prohlásí svou hospodu za „kuřáckou“, původcem negativní externality? Není, protože na nikoho neuvaluje náklady bez jeho souhlasu. Prohlásí-li majitel svou hospodu za kuřáckou, nese plné důsledky svého rozhodnutí, neboť spotřebitele ani zájemce o práci nemůže nijak nutit k tomu, aby jeho služeb využili či aby přijali práci v jeho hospodě.

Kuřáci si podstatně více cení možnosti v hospodě kouřit, než nekuřáci oceňují nezakouřené středí. Kdyby tomu totiž bylo naopak, tedy nekuřáci by byli ochotni zaplatit více za „zcela čistý vzduch“ v hospodě než kuřáci za možnost si v hospodě zapálit, pak by drtivá většina hospod byla již nyní „nekuřáckých“ (včetně stavebně oddělených prostor pro kuřáky a nekuřáky), protože by se tu podnikatelům nabízela vysoce atraktivní zisková příležitost.“